Květen 2009

Mysli, Hovor, Jednaj!

26. května 2009 v 10:17 | AFA |  AntiFa
MAY DAY festival proti rasismu chtěl spojit zábavu s politickým poselstvím. Z hlavního pódia proto zazněly projevy, které přetiskujeme v plném znění. Ke stažení nabízíme také nové vydání zpravodaje ANTIFA NEWS, které můžete tisknout, kopírovat a šiřit ve svém okolí, mezi kamarády, známé, kolegy, s
polužáky, sousedy... Pokud máte zájem rádi vám několik výtisků pošleme.
Projev Antifašistické akce (AFA)

Dobrý den, jménem organizátorů bych vás rád pozdravil ještě jednou. Jsme rádi, že jste přišli na MayDay festival pořádaný Antifašistickou akcí.
V poslední době se množí zprávy o ekonomické krizi následované zprávami o nárůstu agresivity neonacistů. Co jsme udělali jako společnost, abychom na oba tyto fenomény zareagovali? Vůbec nic. Mlčíme. Mlčíme ke společenským změnám, stejně jako mlčíme ke konkrétnímu násilí. Pokud se někomu děje bezpráví, odvracíme tvář a zavíráme oči, jako bychom věřili, že když bezpráví neuvidíme, tak zmizí a nedotkne se nás. Uzavíráme se ve svých světech, bavíme se a děláme, že sbíhající se mračna za okny nevidíme. Až ale zahřmí, bude už pravděpodobně pozdě. Pozdě si přiznat, že strkáním hlavy do písku problémy nevyřešíme. Dokud ale nehřmí, nikdo si není ochoten možnost deště připustit a strkání hlavy do písku se jeví jako pohodlnější. Přestože si to uvědomujeme již dlouho, stále se nic nezměnilo.
Pohodlnost se stala hlavním krédem moderního života. Je pohodlné nemyslet a nechat média předžvýkávat myšlenky, které opakujeme. Je pohodlné o nic se nestarat a mlčet ke křivdám. Je pohodlné nemuset nic dělat a tvářit se, že vše za nás dělá stát. A když neudělá? Tak můžeme ještě pořád nadávat v hospodě.
Lidé, kteří organizují dnešní festival, tento přístup k vlastním životům odmítají. Snažíme se hledat příčiny ekonomické i sociální krize, stejně jako hledáme příčiny aktivizace neonacistů a neofašistů. Analyzujeme je a hledáme možná řešení a nabízíme vlastní alternativy. Jednou z nich je i tento festival. Festival, kde máte možnost slyšet názory, které běžně v médiích nezaznívají. Festival, který popírá logiku "Vše se děje jen pro penězi měřitelný zisk." Nemáme sponzory, nemáme ani žádné příjmy z reklamy. Všichni účinkující vystupují zadarmo a práce organizátorů je postavena na dobrovolnickém základu. Naší vlastní prací dokazujeme, že jiný svět je možný. To, že jste přišli, dokazuje, že to děláme dobře. Naším cílem ale není jen zábava. Naším cílem je i předat svá poselství:

NEBOJTE SE MYSLET
Ano, myšlení bolí, ale bez něj nemůžete pochopit, co se kolem vás děje. Berte média jako jeden z informačních zdrojů, ale nespoléhejte se na ně. Shánějte si vlastní informace, ptejte se a přemýšlejte. Svět kolem vás není nepochopitelný, jen je třeba mu porozumět. Bez přemýšlení a vzdělávání to ale nepůjde.

NEBOJTE SE MLUVIT
Až příliš často mlčíme k projevům verbálního násilí. Vtipy o židech nebo o cikánech jsou někdy vtipné, ale jindy jde o skrytou formu rasismu. Ale nejde jen o vtipy, jde o vyjadřovanou podporu pogromům, výsměch homosexuálům, předsudky proti imigrantům. Nebojte se ozvat. Nemějte strach říct jasně a nahlas, co si myslíte a za čím stojíte. Možná že právě vaše slova pomůžou někomu kolem vás uvědomit si svou chybu a odvedou ho od vulgárního rasismu. Nejde o politickou korektnost, jde o to, abychom ve společnosti nepomáhali šíření atmosféry netolerance a nenávisti.

NEBOJTE SE JEDNAT
Pokud pod vašimi okny prochází demonstrace neonacistů, je čas vyjít ven a postavit se jim na odpor. Pokud parta rasistických tupců hajluje u vás v hospodě a zabírá vaše kluby, postavte se jim na odpor. Pokud váš šéf v práci mluví o "restrukturalizaci" a nutí vás k větší "flexibilitě", je čas postavit se mu na odpor. Pokud vás utiskuje policejní šikana a sledují vás na každém kroku kamery, postavte se na odpor. Buďte aktivní. Nebojte se konfrontace a buďte na ni připraveni. Nezapomínejte, že za váš život a za vaše práva nebude nikdy nikdo bojovat tak dobře, jako vy sami. Nečekejte, až někdo udělá něco za vás. Budujte sami antifašistický odpor.

Projev Československé anarchistické federace (ČSAF)
"Přijde doba, kdy naše mlčení v hrobě bude mocnější než naše řeči!" - tak zněla poslední slova Augusta Spiese, který byl popraven v roce 1887 ve Spojených státech spolu s dalšími anarchisty. Tito lidé byli posláni na smrt ne proto, že by se něčeho skutečně dopustili, ale že bojovali za osmihodinovou pracovní dobu a šířili myšlenky svobodné a samosprávné společnosti. Právě v souvislosti s jejich bojem byl vyhlášen 1. květen za mezinárodní den všech pracujících a neprivilegovaných. Dodnes si tzv. Chicagské anarchisty na 1. máje připomínáme a pokračujeme v jejich boji. Dělí nás více jak sto let, ale jejich touhy jsou i našimi touhami. 1. máj je náš svátek a nic na tom nezmění ani bolševičtí pohrobci, ani nacističtí křiklouni. Za Československou anarchistickou federaci vám přeji dobrou zábavu. A nenechte se ovládat!
Antifa News ke stažení, čtení a rozdávání ve vašem městě. Pokud má někdo zájem o zaslání, napište na distro(zavináč)antifa.cz, kolik kusů chcete a vaši adresu.

Extremizmus je v skutočnosti len pravicový

26. května 2009 v 10:12 | CSAF

Svržený expremiér Mirek Topolánek se v diskusi o připravovaných materiálech ohledně boje proti vzrůstajícímu vlivu neonacismu zase jednou předvedl. Dle jeho slov "platí v akademických i policejních kruzích rozdělení na pravicový a levicový extremismus. Já to dělení odmítám, extremismus je fakticky jenom levicový," lze se dočíst v Právu 5. května 2009. Ačkoli jsem z lavic poslanecké sněmovny zvyklý na ledacos, tato Topolánkova formulace již byla opravdu silným tabákem. Zvláště když pokračoval tím, že extremismus je vždy forma socialismu a dělí se na "internacionální, komunisticko-anarchistický a nacionalistický."

Pomiňme nyní postmoderní teorii, že pravolevé škatulkování politických sil je překonané. Nejdřív bych se rád pozastavil nad prvním výrokem. Jeho autor se domnívá, že se vyzná v politických ideologiích lépe než lidé, pro než je tato oblast denním chlebem. Ano, neexistuje absolutní objektivita, ale to by mohl rovnou Topolánek říci, že odmítá také "dělení živočišných druhů, které platí v kruzích biologů a zoologů." Nebo že by byly akademické kruhy v područí levicové opozice?

Zajímavější je však Topolánkovo dělení extremismu. Nevím, co je internacionální socialismus; řekl bych, že je to spíše jedna z forem té druhé uvedené kategorie, ale zajímavé je spojení "komunisticko-anarchistický". Předpokládám, že slovem "komunismus" myslel Topolánek marxismus-leninismus (tak jej chápe drtivá většina členů ODS, aniž by rozlišovala mezi komunismem libertinským, bolševismem atd.). Anarchismus je však naprostý opak! Totalitní ideologii a ideu maximální svobody přece nelze směšovat.

Třetí kategorie se týká již výše zmíněného neonacismu. A zde je třeba se podívat do historie pravolevého dělení. Již od dob francouzského konventu byla levice tvořena pokrokovými měšťany volajícími po zrovnoprávnění, pokroku a odstranění výsad feudálů, zatímco aristokratická pravice hájila tradice a pevný řád. Tak jako dnes hájí podobné hodnoty konzervativní liberálové v čele s Václavem Klausem. Tak jako dnes volají po "spravedlnosti", pevném řádu a "národních tradicích" neonacisté v čele s Dělnickou stranou. Kam nám zmizely levicové prvky?

Tak co třeba bolševismus? Je to levicový extremismus? Vzpomeňme si na řadu totalitních režimů 20. století inspirovaných marxismem-leninismem. Velká sociální nerovnost (Stalinovy reformy v SSSR), nacionalismus (Kambodža a Pol Potova nenávist k Vietnamcům), tržní ekonomika (současná Čína). V čem se tedy lišily od režimů "pravicových"? Že by jen názvem?

Chceme-li se při hledání "levého extrému" chytit poslední naděje, zbývá už jen anarchismus. Avšak lze jej vůbec spolehlivě zařadit do pravolevého spektra? Politolog (ach, ty akademické kruhy) Jan Charvát to v publikaci Politický extremismus a radikalismus (2008) s poukázáním na řadu vlivů (liberálních i socialistických) důrazně odmítá. Slovy Jana Kellera, anarchismus se snaží "propojit důsledný liberalismus v oblasti politické se sociální spravedlností v oblasti ekonomické."

Inu, vypadá to, že levicový extremismus tak nějak neexistuje. Ale k čertu se škatulkováním, postmoderní doba pravolevé spektrum přece dávno překonala!


Anarchystické ciele

26. května 2009 v 10:10 | CSAF |  Anarchia!!!
Anarchistické cíle
@V rámci anarchistického hnutí se stává, že ho opouštějí někteří anarchisté a anarchistky, protože po několika letech aktivit a nasazení nevidí hmatatelné výsledky své činnosti. Na jednu stranu je to pochopitelné. Mnohdy však jde o důsledek neuvědomění si anarchistických cílů a smyslu anarchistické organizace v dlouhodobém horizontu. Proto bych se v následujícím textu rád zamyslel nad anarchistickými cíli a jejich logickou návazností.

Tyto cíle se dají nejnázorněji rozdělit podle časových možností jejich realizace na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé, kdy ty krátkodobější jsou logickou podmínkou pro dosazení dlouhodobějších. Je třeba brát v potaz, že půjde pouze o schématické načrtnutí jednotlivých cílů, které tak mohou vypadat neúplně či vzájemně se překrývat.

Dlouhodobý cíl

Ústředním cílem snažení anarchistů a anarchistek je bezesporu svobodná, zdola organizovaná společnost bez útlaku a vykořisťování. Tedy společnost, jejíž vztahy se řídí anarchistickými principy volné dohody, přímé demokracie, autonomie a federace, solidarity a vzájemné spolupráce apod., a to za respektování individuálních odlišností a potřeb. Tímto cílem není sociální revoluce, jelikož ta může být nanejvýš prostředkem k jeho dosažení.

Dlouhodobý cíl, jako ústřední bod všeho anarchistického snažení, by měl mít každý anarchista a každá anarchistka vždy na vědomí. A podle něj by měli hodnotit dílčí aktivity vzhledem k tomu, zda v dlouhodobějším horizontu k tomuto cíli směřují nebo jdou proti němu. K tomuto cíli nesmíme přistupovat s náboženskou vírou, že se jednou naplní. Naopak musíme na základě východisek a možností vědět, že anarchistická společnost je možná, proč tomu tak může být a co je potřeba, aby se tak stalo. Zároveň musíme být realisty a nečekat, že svého cíle dosáhneme mávnutím kouzelného proutku, že do několika let dojde k sociálnímu zvratu a celá společnost bude jako zázrakem fungovat na výše uvedených principech. Faktem je, že k dosažení společenské přeměny dle našich představ povede jedině těžká a mnohdy nevděčná práce. Už ta by měla být ale předzvěstí očekávaných nových budoucích vztahů, tedy prací svobodnou.

Ačkoli je realizace anarchistické společnosti cílem dlouhodobým, nemáme důvod k němu přistupovat jako k něčemu statickému a neměnnému. Naopak je žádoucí o něm diskutovat a brát ho jako cosi živoucího, dynamického a neustále se rozvíjejícího.

Střednědobé cíle

Máme-li na paměti náš dlouhodobý cíl a chceme-li opravdu k němu dojít, nezbývá nám, než si položit otázku, jaké podmínky musí být naplněny, aby mohlo dojít k jeho dosažení. Dostáváme se tak k cílům sekundárním, chcete-li střednědobým. Ty spočívají ve vytvoření teoretického základu, ale i praktických a organizačních podmínek, které povedou k realizaci dlouhodobého cíle, a to jak na lokální, regionální tak i globální úrovni.

1) Vytvoření dynamického teoretického základu anarchistického hnutí, který by byl východiskem při samotné realizaci svobodné a samosprávné společnosti. Byl by teoretickým vodítkem, jak dosáhnout změny a jak na jejím základě organizovat vztahy ve společnosti.

2) Vytvoření praktických podmínek nutných k dosažení dlouhodobého cíle, přičemž je potřeba zaměřit se především na tři oblasti:
- Vytvoření širokého povědomí ve společnosti o tom, jaké jsou anarchistické představy o svobodné společnosti, životě a práci.
- Příprava neprivilegovaných vrstev na zásadní zvrat (sociální revoluci) v dílčích konfliktech se státem a kapitálem.
- Budování paralelních ekonomik, samosprávných projektů, solidárních iniciativ apod., které se stanou experimentální laboratoří, školou a inspirací.

3) Vytvoření organizačních podmínek nutných k dosažení dlouhodobého cíle. To znamená vybudování takové struktury organizací fungujících na anarchistických principech, která by byla schopna realizovat na již zmíněném teoretickém základě a za splnění potřebných praktických podmínek dlouhodobý cíl - tj. převzít zdola organizaci společnosti a zajistit její základní funkce. Šlo by především o federace - územní, výrobní a zájmové.

4) Globalizace boje za svobodný svět bez útlaku a vykořisťování jak člověka tak přírody. Jestliže někde proběhne skutečná sociální změna, měli by její nositelé cítit silnou mezinárodní podporu a vlna solidarity by měla zabránit případným intervencím, které by tuto změnu chtěly zvrátit.

Krátkodobé cíle

Terciární, neboli krátkodobé, cíle v sobě zahrnují na jedné straně dílčí kroky směřující k naplnění střednědobých cílů a na straně druhé projekty reagující na aktuální boje a problémy (sociální boje, antifašismus, ekologické problémy, omezování práv, represe…). K podobným projektům by se mělo, i přes snahu řešit jimi bezprostřední a akutní problémy, přistupovat se snahu integrovat je do kroků směřujících k naplnění střednědobých cílů.

Nyní se podívejme blíže na dílčí kroky rozvíjející jednotlivé výše definované střednědobé cíle. Právě tyto kroky jsou (nebo by měly být) základem našich každodenních aktivit a při pohledu na ně v celkovém kontextu, jenž se tu snažíme nastínit, objevujeme jejich potřebu a smysl.

1) Teoretická základna
V návaznosti na (nejen) anarchistické teoretiky/čky, filosofy/ky a militanty/ky počínaje Proudhonem a Bakuninem je potřeba dále rozvíjet a aktualizovat anarchistickou teorii, aby byla srozumitelná pro člověka dnešních dní a ten se s ní mohl také ztotožnit. Mělo by se pracovat na analýzách státu, kapitálu a jejich proměn, na poučeních z historie a prognózách dalšího vývoje. Důležitým bodem je také studium a analýza svobodných a samosprávných projektů.

Na tuto analytickou činnost by měly navazovat aktivity, které ji budou dále rozvíjet a zároveň poslouží pro studijní a propagační účely. Tím máme na mysli například pořádání diskusí, překlady či vytváření a vydávání vlastních teoretických textů.

2) Podmínky pro změnu
Stěžením bodem současných aktivit by mělo být především šíření anarchistických myšlenek. To však musí probíhat programově a efektivně, speciálně se zaměřovat na jednotlivé cílové skupiny a využívat všechna dostupná média.

Důležitým bodem je bezesporu i zapojování se do konkrétních sociálních bojů, ekologických kampaní, lokálních iniciativ apod. Jde totiž o široký prostor, kde si lidé mohou vyzkoušet organizovat se na nehierarchických a svobodných principech, uvědomit si širší souvislosti svého problému, naučit se bojovat za svá práva a požadavky a sekundárně se také dostat k anarchistickým myšlenkám.

Dál pod tento bod lze zařadit vytváření vlastních či podporu cizích samosprávných projektů, mezi něž se dají počítat výrobní a spotřební družstva, infokavárny, squaty, LETS systémy, různé komunitní projekty, guerillové zahradničení, komuny atd. Vedle toho je nezbytné budovat solidární projekty například na podporu stávkujících, na posílání protestních a solidárních dopisů, na podporu stíhaných aktivistů apod. Tyto aktivity je však třeba dělat nikoli nahodile nýbrž systematicky.

3) Organizační podmínky
Základnou pro současné i budoucí anarchistické aktivity by měly být funkční anarchistické organizace. Jejich podoba musí vycházet z reálných podmínek a možností. V dnešních dnech je u nás takovou živoucí platformou Československá anarchistická federace (ČSAF), která je sdružením jednotlivců a autonomních lokálních a regionálních skupin. Jejich společné sdružování je důležité z pohledu vzájemné komunikace, předávání zkušeností a inspirací, plánování společných aktivit a projektů a dalšího budování anarchistického hnutí.

Z iniciativy takovéto federace nebo zcela samostatně by pak měly vznikat další organizace či iniciativy, které budou vázány společným dlouhodobým cílem, ale zaměřeny budou konkrétněji dle zájmů či potřeb svých členů. Patří sem svobodné odborové organizace, studentské iniciativy, kulturní spolky, skupiny zaměřující se na práva žen, ochranu zvířat apod.

Je proto třeba zaměřit se na kvalitativní i kvantitativní rozšíření vlastních řad, a na tomto základě na vytváření dalších aktivních lokálních skupin. Je třeba dbát, aby anarchistická organizace fungovala efektivně, dokázala zapojit a motivovat jak své členy tak i sympatizanty, a to při důsledném dodržování anarchistických zásad organizování se.

4) Globalizace
Vedle vytváření lokálních struktur anarchistického hnutí by měl každý anarchista/ka mít na vědomí také globální rozměr hnutí. Internacionalismus byl pro anarchismus vlastní již v 19. století. Dnes je tento prvek hnutí možná ještě významnější, a to především díky pokročilé globalizaci kapitálu, provázanosti jednotlivých ekonomik a společným strategiím států v postupu proti jim nepříjemným hnutím.

Právě s tímto vědomím se zapojila ČSAF do Internacionály anarchistických federací, která je prostorem pro komunikaci, diskusi a spolupráci podobně smýšlejících organizací.

Závěrem

Výše načrtnuté souvislosti by měly být zřejmé každému anarchistovi/ce. Myslí-li pak svůj anarchistický postoj vážně, nemělo by se mu/jí stát, že rezignuje na své dosavadní aktivity z důvodu, že v nich nadále nevidí smysl. Přesto by si měl každý zachovávat kritické myšlení, být schopen konstruktivní sebekritiky, vyhodnocovat své aktivity v návaznosti na přibližování se vytýčeným cílům a vyvozovat z toho závěry pro svou další činnost.

Buďme dál aktivní, budujme anarchistické hnutí a šiřme naše myšlenky mezi ostatní. Nebudeme-li tak konat, zůstanou naše slova o svobodné a samosprávné společnosti pouhými slovy.


Text je přepisem přednášky, která zazněla v rámci doprovodného programu na posledním sjezdu členů a členek Československé anarchistické federace.