Listopad 2006

Odpad

24. listopadu 2006 v 7:08 | Ja |  Kapely
Odpad - história kapely
Začiatky kapely ODPAD siahajú až do roku 1995, kedy bola kapela založená a od tohto obdobia až do dnes prešla viacerými zmenami. Prvá zostava pozostávala zo štyroch členov ( CHLASŤO - gitara, spev; ŠERO - gitara, spev; JOKY - basa; RUTO - bicie) a vydržala až do roku 1997, kedy odchádza Šero a Ruto, ktorí zakladajú vlastný projekt.
Na bicie prichádza Šunka, ktorý mal byť pôvodne gitarista a kapela hrá v trojke. Nahrávajú prvé skúšobňové Demo okolo roku 96-97. Na rozhraní rokov 98-99 odchádza Joky na vojnu a ako náhrada za basu prichádza Rado(SALY) a pribúda druhý gitarista Fešák.
V tejto zostave ( CHLASŤO - gitara, spev; FEŠÁK- gitara, spev; SALY - basa, vokál; ŠUNKA - bicie, vokál) sa nahráva Demáč na skúšobni Núdzového vchodu(r.99-OO) a tie isté piesne sa nahrávajú v štúdiu Power Sound v Lučenci na prvý radový album "CHOĎTE S TÝM PREČ!!!", ktorý vychádza vlastnými silami kapely r. 2000. Z tohto albumu je vybraná pieseň "Bordel" na Slovenský Punk výber "Punk made in Slovakia 3".
V roku 2001 nastáva ďalšia zmena v kapele a odchádza Fešák.
ODPAD pokračuje ďalej v trojke až do r. 2002 kedy odchádza Šunka, ktorého po čase za bicími nahrádza Albert. V tejto zostave ( WLASTA - gitara, spev; RADA - basa, vokál; ALBERT - bicie, škrekot) nahrávame v r.2003 v štúdiu Kobka v Martine dve piesne "Attack" a "Punk´a´oi United", ktoré vychádzajú na výberoch " Street kids II" a "Považský Underground". V roku 2OO4 vychádza demo " Vrútocká 12°" , ktorá je krstená na "Kanál párty V." Šotym zo Zemežluč. Toto demo je predzvesťou druhého radového albumu " ÚTOK" nahraného v štúdiu Kobka(r.2004). Tento album vychádza spoločnými silami kapely Odpad a vydavateľstva Hirax records. Z albumu "Útok" je vybratá pieseň "Fanatik", ktorá je umiestnená na československom výbere "Driving 2 hell" v r. 2005.
Začiatkom roku 2006 kapela vydáva živý album "ODPAD live" na ktorom je zachytený koncert z krstu nového albumu kapely "Prípad ewy burdovej". Odpad pripravuje spoločné CD s kapelami Kohout plaší smrt a DeLindows a DVD Kanál párty VI. (Púchov Salaš).
Počas celej svojej histórie ODPAD hráva na koncertoch a undergroundových akciách na Slovensku, v Čechách a v Poľsku.

Anarchisté se chystají na Bushe

23. listopadu 2006 v 21:14 | Ja |  Anarchia!!!

Estonsko: anarchisté se chystají na Bushe

Americký prezident George W. Bush ve dnech 27. - 28. listpadu navštíví estonské hlavní město Tallin, ze kterého posléze odcestuje na summit NATO v Rize. Členové lokálních anarchistických skupin a další aktivisté se chystají na patřičné "uvítání" (více www.punamust.or­g). Již dnes je celý Tallin pokryt samolepkami jako "Pozor! Lhář hromadného ničení" a šablonami, sdělujícími prostý fakt, že Bush není vítán.
Minulý týden několik aktivistů z Punamust rozvinulo z železničního mostu blízko od letiště, na které dorazí Air Force One, velký transparent s nápisem "Bush = terorista". Je distribuováno také velké množství letáků. Na 28. listopadu je plánována největší historická anarchistická mobilizace v Estonsku a okolních státech, ze kterých přislíbila účast řada skupin.

Skinheads – milovaní i nenávidění

23. listopadu 2006 v 21:12 | Ja |  Punks A Skins
Subkultura skinheads
Mods a Rude Boys
Skinheadská móda má své kořeny v subkulturách padesátých a šedesátých let Velké Británie. Předchůdci skinheads se nazývali Mods a jednalo se o mladé muže ze střední třídy, kteří svou subkulturu vystavěli do jisté míry jako protiklad k subkultuře Rockers. Zatímco Rockeři upřednostňovali delší vlasy, kožené bundy, šátky a motocykly, pro Mods byl uniformou krátký sestřih, sako s kravatou a skútr. Zatímco Rockeři byli rebelové, Mods se pokládali za "hodné hochy", páteř národa, kterou čeká zlatá budoucnost. Proto věnovali velkou péči svému zevnějšku a výběru módních doplňků (odtud i jméno celé subkultury). Sociologové hovoří o tom, že Mods byli jedinou subkulturou, která šla ve své sebeprezentaci tak daleko, že měla předepsanou dokonce i značku fénu na vlasy. V průběhu šedesátých let se dostaly všechny britské subkultury do stínu Hippies a ani Mods nebyli výjimkou. Ti, kteří se s tímto vývojem nechtěli smířit, si začali říkat Hard Mods nebo Gang Mods a zdůraznili dělnické prvky svého image. Vlasy se zkrátily a saka začala ustupovat košilím a tričkům. Přerod ve skinheads by však nebyl úplný, nebýt nové subkultury, která se v té době v Anglii objevila. Jednalo se o Rude Boys, tvořené přistěhovalci z Jamajky. Ti s sebou přinesli vedle pouliční módy i vlastní hudbu - Reggae, ze kterého se zkombinováním s britským pub-rockem stalo později Ska - a jejich podobnost (důraz na vzhled) s Hard Mods svedla obě subkultury dohromady. Jejich členové se brzy začali potkávat v tančírnách, kde hrály budoucí černé hvězdy britského Ska jako Desmond Dekker nebo Laurel Atkien. Posledně jmenovaný se stal jakýmsi neoficiálním kmotrem skinheads, nové subkultury, která vznikla mezi lety 1967 - 1969..
Punks and Skins
Ve skutečnosti se na počátku sedmdesátých let skinheadské hnutí začalo z anglických ulic vytrácet. Ska a Reggae kapely se čím dál víc přikláněly ke křesťanskému rastafariánství, což skinheadům nevyhovovalo. Zdálo se, že tenhle mládežnický kult byl pouze jednogenerační záležitostí. Ale nebylo tomu tak. V druhé polovině sedmdesátých let prodělal renesanci v souvislosti s nástupem punku. Skinheadi se tehdy stali součástí punkové revolty, ale brzy se objevily třecí plochy, které byly pro některé skinheady nepřekonatelné. To se týkalo hlavně užívání drog v punkové komunitě, stejně jako sílícího politického náboje, který se v punku jasně rýsoval. Zatímco prvotní punk byl spíše generační revoltou a anarchistické prvky v něm sloužily více jako provokace, velmi brzy se toto hnutí přiklonilo k jasnější formě protestu a punk se stal synonymem pro anarchistickou nebo obecně radikálně levicovou subkulturu. To ale mnoha skinheadům, kteří se stále pokládali hlavně za bílé dělníky, nevyhovovalo. Část z nich se začala realizovat v tzv. street-punku, který představovaly kapely stojící někde mezi skinheads a punkem jako Sham 69 nebo Cockney Reject. Posledně jmenovaní svým singlem nazvaným prostě "Oi! Oi! Oi!" (Oi je v londýnském nářečí zkomolenina z "hi" tedy ahoj, typická právě pro dělnické prostředí) dali jméno celému novému hudebnímu stylu. Oi je jednoduchý punk, obohacený někdy o ska pasáže. Od začátku osmdesátých let se začali objevovat nové skinheadské kapely jako 4 Skins, Last Resort, Angelic Upstarts, Bussines, Oppressed, Condemned 84, navazující na tento styl. V této nové odnoži punkového hnutí se začali potkávat skinheadi a punkáči, pro které byla stávající anarchistická punková vlna příliš politická a příliš intelektuální. Oi kapely si podržely rebelantského ducha, ale nechtěly se spojovat s žádným konkrétním politickým směrem a opět stavěly do popředí spíše svůj dělnický původ.
Ian Stuart a Skrewdriver
Pro část skinheadů ale bylo i toto málo. Ti, kteří byli nejvíce ovlivněni britským nacionalismem a mlácením Pákistánců, přirozeně akceptovali narůstající rasismus britské společnosti a dostávali se tak do sporu jak s anarchistickým punkem, tak i s původním duchem skinheadského multikulturalismu. Až do začátku osmdesátých let nebylo toto skinheadské křídlo nijak jasně vymezeno a nemělo ani žádné své mluvčí. To se ale změnilo s příchodem Iana Stuarta Donaldssona. Již v roce 1977 založil Ian Stuart punkovou kapelu Skrewdriver (Šroubovák, i v angličtině psáno s k - správně by mělo být screwdriver), která se ale v roce 1979 rozpadla. Když Ian Stuart v roce 1982 obnovil její činnost, po původním punkovém duchu už nezbyla ani stopa. Ian se totiž stal členem britského Ku-Klux-Klanu a podporoval politiku National Party, britské neofašistické politické strany, která měla se skinheads své vlastní plány. Ve stejném roce založil i White Noise Club, hudební vydavatelství zaměřené na rasisticky orientované skinheads. Začala se tak formovat první zřetelná ultrapravicová platforma skinheadského hnutí - RAC (Rock against Communism - Rock proti komunismu).
Rock Against Communism
RAC vzniklo jako protiváha k RAR (Rock against Racism - Rock proti rasismu). Rock proti rasismu byl hudební festival pořádaný v roce 1978 Anti-Nazi League jako výraz odporu k narůstající vlně rasismu v anglické hudební scéně. Z původně jediného koncertu se stala brzy celá kampaň, do které se zapojovalo čím dál víc kapel, mimo jiné také z punkového prostředí. Tomuto trendu se rodící rasistické skinheadské hnutí pokusilo čelit sérií koncertů pořádaných pod hlavičkou RAC a podporou National Front, přičemž hlavním organizátorem byl právě Ian Stuart. Hlavní hvězdou RAC koncertů byl obnovený Skrewdriver a kromě toho i kapely jako Empire, Squadron, No Remorse, Brutal Attack a Skullhead. Nová myšlenka se rychle uchytila a skinheadské hnutí se definitivně rozštěpilo. Neobešlo se to samozřejmě bez násilí, protože mnoho rasistických skinheads bylo zvyklých navštěvovat koncerty Oi punkových a nerasistických skinheadských kapel, na kterých začalo docházet k výtržnostem kvůli odlišné politické orientaci. Mimo jiné i díky tomu hnutí skinheads získalo agresivní image a skinheads jako celek začali být médii odsuzováni jako násilníci a rasisté.
Blood and Honour
Rasismus ovšem nebyl konečnou stanicí Iana Stuarta. Když v roce 1987 došlo uvnitř National Front k rozkolu ohledně další spolupráce se skinheady (řada členů strany měla dojem, že rasističtí chuligáni nedělají straně dobré jméno), Ian Stuart transformoval White Noise v Blood and Honour (BaH) organizaci, která již byla otevřeně neonacistická. Už jen samotný název "Krev a čest" byl původně heslem jednotek SS. Pomyslný kruh vývoje od apolitického patriotismu přes nacionalismus a rasismus k neonacismu a uctívání Hitlera se uzavřel. Sám Ian Stuart se ale ze své organizace příliš dlouho netěšil, neboť se v roce 1993 zabil při autonehodě. Jeho smrt z něj udělala v očích neonacistů mučedníka a ikonu stojící na úrovni Adolfa Hitlera.
V následujících letech vznikly některé další organizace (Hammer Skinheads a White Aryan Resistence v USA), ale BaH už zůstaly pro neonacistické skinheads tou nejdůležitější organizací. BaH sloužila a slouží primárně k šíření neonacistické (tzv. WP - White Power, Bílá síla - původně heslo britských fašistů z dvacátých let 20. století) hudby, vydávání WP kapel a pořádání WP koncertů. Jako ochranka pro tyto koncerty (některé byly totiž úspěšně rozehnány militantními antifašisty) vznikla při BaH samostatná organizace pojmenovaná příznačně Combat 18 (18 je šifra označující první a osmé písmeno v abecedě, tedy AH -Adolf Hitler), jejíž členové se rekrutovali zejména z nechvalně proslulých hooligans londýnského klubu Chelsea. Přestože měla původně sloužit jen jako ochranka pro koncerty, brzy se stala C-18 v podstatě samostatnou polo-teroristickou organizací, která začala organizovat útoky na přistěhovalce a novináře. Její činnost byla ale vždy velmi omezená a více se angažovala ve vydávání neonacistických desek, což se ukázalo jako velmi dobrý kšeft. Kvůli dělení zisků z této činnosti neváhali dokonce vedoucí C-18 Charlie Sargent a Martin Cross (bývalý kytarista Skrewdriver) v roce 1997 zavraždit svého kolegu Chrise Castla, za což oba putovali na doživotí do vězení a C-18 se rozpadla. Dodnes ovšem obě organizace - BaH i C-18 - pro neonacisty představují něco jako vzor v jejich boji za bílou rasu.
Tradiční Skins
Do teď jsme mluvili jen o rasistické, resp. neonacistické větvi skinheads. Znamená to snad, že tato ideologie převládla ve skinheadské subkultuře? Ne! Od okamžiku vzniku rasistických skinheads - někdy bývají označováni jako Boneheads, kostěné hlavy - se zbytek této subkultury snaží s tímto nechtěným dědictvím vyrovnat. Prvotní reakcí bylo odmítnutí rasismu a návrat k původní skinheadské tradici - tedy ke koncertům, fotbalu, pití piva a nezájmu o politiku. Tito "tradiční" skinheads, jak bývají někdy označováni, pokračují dál v tradici skinheadů z roku 1969 - poslouchají Reggae a Ska i Oi a o politiku se nezajímají. Aby se odlišili od rasistických skinheads, označují se za nerasistické a apolitické a odmítají spojování s jakýmkoli politickým křídlem uvnitř skinheadského hnutí. Mezi kapely tohoto druhu patří například angličtí Bussines, Deadline nebo Skint, švédští Perkele, američtí Templars nebo švýcarští Vanilla Muffins. Těchto kapel je samozřejmě mnohonásobně více, jmenuji hlavně ty, které mají v Čechách a na Moravě hodně fanoušků. Apolitickým Oi byly ve svých počátcích významně ovlivněny i kapely hrající New York Hard Core jako Agnostic Front, Slapshot, Madball, Murphys Law nebo vysloveně skinheadští Warzone.
"Apolitičtí" patrioti a antikomunisté
Pravda ovšem je, že mezi tradiční skinheads se snaží proniknout někteří neonacisté. Ne každý bonehead vydrží být neonacistou dlouho a když neonacismus vyprchá, mnohý z nich se přirozeným vývojem dostane na apolitické pozice. Na druhé straně existují lidé, kteří se mezi apolitické skinheady snaží proniknout zcela cíleně bez toho, že by své neonacistické myšlenky opustili. Tito lidé pochopili, že jako otevření neonacisté nezískají velkou popularitu a zkouší se uchytit u nejbližších subkulturních "sousedů". Některým se to daří - příkladem mohu být kapely jako Kampfzone z Německa, Lions Pride a Les Vilains z Belgie nebo Steelcapped Strenght a The Jinx ze Švédska, přičemž některé staré britské kapely jako třeba Condemned 84 a Combat 84 mají k této formě blízko alespoň v tom smyslu, že na jejich koncertech se potkávají apolitičtí i rasističtí skinheadi. Všechny tyto kapely se tváří jako "apolitické" a při tom hovoří otevřeně o nacionalismu, odporu proti "levici" (což je pro ně hodně gumový termín, do kterého se vejde leckdo, nebo přesněji řečeno kde kdo), odporu proti imigrantům a obecně proti barevným a občas třeba zahrají na nějakém tom neonacistickém shromáždění. Při tom všem se neustále dovolávají skinheadských tradic, čímž imponují nemalé části hlavně mladých skinheadů. Někdy se také odvolávají na myšlenku RAC a tvrdí o sobě, že jsou antikomunističtí, což také zní mnoha lidem dobře. Při tom ovšem přesně následují původní myšlenku RAC, totiž stát se oficiální platformou neonacismu, pouze pod přijatelným názvem.
Specifický příkladem prorůstání nacionalistické a apolitické scény mohou být různé nacionalistické kapely jako je švédská Ultima Thule, která byla v minulosti významná pro formující se švédské skinheadské hnutí. Je spojena s řadou lidí z otevřeně neonacistické scény a řada neonacistů nebo rasistů její koncerty zhusta navštěvuje. Sama se ale nikdy k žádné formě neonacismu ani rasismu nepřihlásila a naopak v posledních letech sama proti neonacistům vystoupila a ortodoxní neonacisté ji neuznávají. Podobným příkladem můžou být i němečtí Bohse Onkelz (německá obdoba českého Orlíku).
Je velmi pravděpodobné, že do budoucna bude tato forma skinheadské "apolitičnosti" nabývat na síle souběžně s tím, jak bude otevřeně neonacistická větev hnutí upadat. Nutno ovšem dodat, že i mezi skutečně apolitickými skinheads nejsou tyto kapely vždy přijímány.
Skinheads proti rasovým předsudkům
Znamená to tedy, že každý skinhead je buď neonacista, nebo apolitik? Pořád ještě ne. Brzy po rozštěpení skinheads na počátku osmdesátých let se totiž ukázalo, že díky médiím, která vykreslovala skinheady jen jako rasisty, nebude prosté odmítnutí rasismu a přihlášení se k apolitičnosti stačit. Proto když v roce 1987 vznikl v New Yorku skinheadský gang nazvaný SHARP - Skinheads Against Racial Prejudice (Skinheadi proti rasovým předsudkům), okamžitě se tato myšlenka rozšířila nejprve v USA a v roce 1989 díky skinheadské kapele Oppressed i v Anglii a Evropě. SHARP se stalo první jasně definovanou protiváhou neonacistickým skinheads. SHARP kladli důraz na tradiční skinheadské hodnoty, ale přidávali k nim striktní antifašismus, který převáděli i do praxe. Na počátku devadesátých let tak došlo v USA k "válce" mezi SHARP a WP skins, která skončila de facto vítězstvím antifašistických skinheads. Neonacisty se nepodařilo zničit úplně (tak jak se to nepodaří nikdy), ale podařilo se je vytlačit z veřejného prostoru a naprosto je marginalizovat, takže dnes v USA nepředstavují neonacističtí skinheads větší nebezpečí (na rozdíl od různých neonacistických a křesťansko fundamentalistických uskupení politického a nikoli subkulturního charakteru). Hudební skupiny spojené s tímto stylem jsou například britští Oppressed, kanadští Impact a Street Troopers, italští Los Fastidios, francouzští Bulldogs, nebo argentinští Curasbun.
Příklon skinheadů v USA k SHARP však na konci devadesátých let ustal. V okamžiku, kdy bylo neonacistické nebezpečí zažehnáno, se většina SHARP buď vrátila zpět k tradičně chápanému skinheadství a nebo se naopak začala angažovat v antifašistických a anarchistických organizacích. To vadilo mnoha tradičně a apoliticky orientovaným skinheads, takže se mezi nimi záhy vytvořila tendence odmítat SHARP jako "levicovou úchylku" skinheads, stejně jako neonacisty jakožto "pravicovou úchylku". Tento trend byl do jisté míry následován i v Evropě, i když zde dlouho existovalo chápání SHARP jen jako jiného označení pro tradiční skinheads, které mělo reflektovat jejich odpor k rasismu. Časem se ale projevila neudržitelnost takového postoje. Lidé, kteří se aktivně zapojili do antifašistického hnutí, brzy začali kritizovat apolitické postoje tradičních skinheads, které někdy sklouzávají k apatii a vedou k uzavírání se do jakéhosi pomyslného skinheadského ghetta, které se tváří, jako že se jich problémy venkovního světa nijak netýkají.
Red and Anarchist Skinheads
Ti, kteří chtěli zůstat skinheady a zároveň spojovali toto hnutí s radikální politikou, vytvořili v roce 1992 organizaci RASH - Red and Anarchist Skinheads. Zde se vytvořila jasná protiváha k neonacistickým skinheads, která je ukotvena v politickém a nikoli jen subkulturním rámci. Dá-li se říci, že neonacističtí skinheads navazují na tu část skinheadských tradic, která je spojena s nacionalismem a latentním rasismem, pak RASH navázali na tu druhou část skinheadské tradice - na tradici dělnictví a sociálního protestu (a je nutné si uvědomit, že u prvotních skinheads skutečně existovaly obě tyto tendence dohromady.) Skinhead je zde vnímán jako obránce dělnických práv a bojovník proti kapitalismu i fašismu. Skinheadská image zůstává nedotknuta, ale přistupuje k ní politická ideologie. Od počátku je zde ale přítomna jistá dichotomie navozená již samotným názvem. V RASH se totiž kříží anarchistické myšlenky s marxisticko-leninskými. Rezonuje zde problém, který existuje například v Německu, kde se veškeré tzv. radikálně levicové skupiny navzájem prostupují. Vede to k paradoxům, kdy spolupracují například anarchisté a ortodoxní leninisté, přestože ideologie obou skupin jsou naprosto protichůdné. Proti tomuto trendu se naopak ostře vymezuje například skandinávská nebo španělská scéna a mnoho anarchistů myšlenku RASH odmítá, nebo je k ní alespoň velmi kritických, právě kvůli problému spojování s bolševiky. Existují i skinheadi-anarchisté, kteří se snaží obě věci oddělit avšak nerezignovat na politickou aktivitu a tvrdí, že jsou skinheadi a zároveň i anarchisté a nikoli anarchističtí skinheads. Pod hlavičkou RASH dnes existují jak ortodoxně marx-leninské kapely (španělští Nucleo Terco, Opció K-95, Pilseners, baskičtí Kortatu/Negu Gorriak, italští Banda Bassotti), tak i kapely anarchistické (španělští Non Servium, Kaos Urbano, Oi the Arrase, italští Youngang a Lumpen, kanadští Jeunesse Apatride, holandsko-srbští Heroes and Zeros, francouzští Brigada Flores Magon a Ya Basta). Vedle těchto kapel existuje ovšem ještě řada skinheadských skupin, které jsou orientovány buď obecně levicově nebo sociálně kriticky jako například němečtí Stage Bottles, Scrapy a No Respect, italští Reazione a Klasse Kriminalle, kanadští Fate to Hate, Fighitng Chance a Prowlers, angličtí Red London, Contempt nebo Angelic Upstrats. Specifickým příkladem je pak německá Loikaemie. Kapela, která je idolem mnoha apolitických skinheads - včetně těch, kteří tendují směrem k ultrapravici - a to i když se jedná o kapelu, která je nejen striktně antifašistická, ale jejíž členové se aktivně účastní antiautoritářských aktivit.

Nové Obrázky!!!

9. listopadu 2006 v 21:26 | Ja |  Uvod
Pridal som zopár obrázkov pozrite v rubrike OBRAZKY.
Punk's Not DeAd...

Hlasujte o Najlepsiu kapelu na SLOVENSKU!!!

7. listopadu 2006 v 21:45 | Ja |  Kapely
Hlasujte o najlepšiu kapelu na Slovensku ak chcete nejaku kapelu pridat napiste do odkazov.
Hlasujte a pomozte aj vy vybrat najlepsiu kapelu na Slovnesku.
Tak HLASUJTE!!!

Humor

7. listopadu 2006 v 21:33 | Ja |  AntiFa
Pozri si toto ukazkove video ake to ma vlastne nacek tazke...:))
Pozri !!!TU!!!

FC Slovan Liberec Proti Rasizmu

5. listopadu 2006 v 22:11 | Ja |  Football Against Racism

FARE - Football Against Racism in Europe

Fanoušci Slovanu i vedení klubu se zapojilo do celoevropské kampaně proti rasismu ve fotbale.FARE - Football Against Racism in Europe
Myšlenka zapojit se do celoevropské protirasistické kampaně organizace FARE vznikla mezi samotnými fanoušky a klub se k jejich aktivitě připojil. Vzhledem k situaci na českých fotbalových stadionech považujeme za důležité distancovat se tímto způsobem od různých rasistických a xenofobních výlevů, které se bohužel stále objevují a které neschvalujeme.

Při čtvrtečním zápase Poháru UEFA i při dnešním utkání proti Plzni se v kotli objevily choreografie s protirasistickou tematikou. Stejné problematice byla věnována i část zápasového bulletinu a společná akce fanoušků i klubu byla navíc doplněna o přečtení následujícího stanoviska k rasismu hlasatelem před utkáním:

FC Slovan Liberec a jeho fanoušci se letos jako první český ligový klub zúčastňují Akčního týdne proti rasismu, pořádaného ve dnech 17.-30. října organizací Football Against Racism in Europe (FARE). Organizace FARE vznikla v roce 1999 na základě společné iniciativy fanouškovských skupin z různých částí Evropy. Její činnost podporuje jak Evropská fotbalová federace (UEFA), tak Evropská Unie. Minulý rok se celoevropské kampaně proti rasismu ve fotbale, která se konala již pošesté, účastnilo přes 600 klubů, fanouškovských skupin a organizací ve 35 zemích. Letos se po jejich bok díky iniciativě vzešlé od našich fanoušků řadíme i my.

Zážitek z nejkrásnější hry dosud bohužel kazí rasismus a jiné formy diskriminace. Je to také jeden z problémů českého fotbalu, ačkoliv jej způsobuje jen menšina fanoušků. Proto je proti rasismu a xenofobii potřeba veřejně vystupovat. Tolerování tohoto nešvaru totiž znamená jeho schvalování. Věříme, že na barvě pleti hráče nebo fanouška, případně na místě, odkud pochází, nezáleží. V případě Slovanu to platí dvojnásob, obzvlášť když má klub své příznivce nejen v Česku, ale i v sousedních zemích - Polsku a Německu. Fotbal totiž spojuje, rasismus rozděluje! Ukažme rasistům, že jsou sami a odsuďme jejich excesy. Vylučme rasismus z českého fotbalu! Děkujeme všem slušným a rozumným fanouškům jakékoliv národnosti za jejich podporu.

FC Bohemians Praha Against Racism

5. listopadu 2006 v 22:09 | Ja |  Football Against Racism
Bohemka se připojila ke kampani18.10. 12:9
Fanoušci a celý klub Bohemians 1905 se připojili k celoevropské akci organizace Football Against Racism in Europe (FARE), která vyhlásila "Action Week" (týden akcí proti rasismu) na všechna evropská utkání ve dnech od 17. do 30. října 2006. Fotbalisté Bohemians přinesli na hřiště transparent, fanoušci Klokanů k celé akci připravili nápadité choreo.

V rámci boje proti těmto aspektům FARE vyzývá evropskou fotbalovou rodinu, aby se připojila k říjnovému Action Week proti rasismu a diskriminaci ve fotbale. Minulý rok se Action Week zúčastnilo více než 600 organizací z 35 zemí Evropy a protože akce přinesla mimořádný ohlas, očekává se letos ještě mohutnější inciativa se zapojením rekordního počtu lidí.


United colours of Bohemka - jsme proti rasismu.
zdroj: www.fc-bohemians.cz
Přestože na stadionu Bohemians nejsme svědky rasistických projevů, viditelně podporujeme tuto inciiativu, která je zaměřena proti diskriminaci a xenofobii ve fotbale, kterých jsme stále svědky na mnohých jiných stadionech a hřištích Evropy.
Idea FARE Action Week je v tom, že široká škála aktivit a iniciativ, zaměřených na lokální problémy klubů či komunit a zároveň účastnící se skupiny napříč kontinentem prezentují jednotné stanovisko proti rasismu ve sportu s vůdčím motivem: "Ignorování rasismu je schvalování rasismu."
Bohemians 1905 při utkání 12. kola 2. Gambrinus ligy představili transparent "Bohemka proti rasismu", který zůstane umístěn v Ďolíčku do konce sezóny. U dalšího, přenosného transparentu před zahájením utkání zapózovali hráči obou mužstev spolu s rozdhodčími.
Fanoušci Bohemians připravili na utkání speciální choreo proti rasismu. Bohemians Ultras byli jedinými českými účastníky konference Football Against Racism in Europe, která se konala v létě v Barceloně a jsou jedinými aktivními účastníky projektu FARE z České republiky.

FARE usiluje o "nádhernou hru" bez jakýchkoli známek rasismu s přesvědčením, že barva pleti či místo původu hráče nebo fanouška nehraje žádnou roli. Bohužel, na všech úrovních, od amatérského k profiesionálnímu fotbalu jsme stále svědky rasistických incidentů, a to zejména formou dehonestace tzv. cizího hráče bučením či přirovnáváním k opici. FARE považuje takové projevy na stadionu i mimo něj za nepřijatelné, nežádoucí a neakceptovatelné ze strany většiny fanoušků a hráčů. Fotbal je nejrozšířenější sport na světě a patří nám všem. Je právem každého člověka jej hrát, sledovat a svobodně, bez strachu o něm diskutovat.

Football Against Racism in Europe - FARE - všemi fotbalovými prostředky bojuje proti každému způsobu diskriminace v něm: na stadionu, v hledišti, v šatně, na tréninkových hřištích, v kancelářích i ve školách, s pomocí fanoušků, hráčů, manažerů, trenérů, funkcionářů nebo lektorů.
FARE vzniklo v únoru 1999 z iniciativy různých skupin z mnoha regionů Evropy a současná struktura FARE čítá síť organizací ze 13 evropských zemí. Českou republiku v programu zastupují Ultras Bohemians 1905.
Cílem FARE je bojovat proti rasismu a xenofobii ve fotbale napříč Evropou. Pomocí koordinovaných akcí společné podpory na místních či národních úrovních spojují všechny, kdo nechtějí být lhostejní k projevům diskriminace ve fotbale.

Love Football - Hate Fascism

5. listopadu 2006 v 22:07 | Ja |  Football Against Racism
Novinky
Jak už asi víte, turnaj, který měl proběhnout v sobotu 28.října v rámci DIY Festu se neuskutečnil, protože Fest byl na poslední chvíli zatrhnut magistrátem hlavního města Prahy.Tady naleznete text letáku, který byl rozdáván na Letné v den, kdy měl DIY Fest proběhnout..

Info
Love Football Hate Racism je kampaň a aktivita, jejímž hlavním cílem je boj proti rasismu a stále vzrůstající komercializaci profesionálního fotbalu. Milujeme tuhle hru a nenecháme si ji zničit rasistickými fanoušky na stadionech ani manažery, kteří ve fotbale vidí akorát způsob jak si vydělat víc špinavých peněz. Fotbal by měl především patřit hráčům a tolerantním fanouškům, ne rasistům a byznysmenům. Primární činností Love Football Hate Racism je organizace amatérských fotbalových turnajů. Zatím máme na kontě jeden turnaj, který se uskutečnil 7.10.2006 v Praze 4 na Spořilově. Tady máte krátký vyjádření...
Tak, první turnaj máme za sebou. Tímto bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným týmům a byli bychom rádi, kdybyste svoje dojmy, kritiku a rady do budoucna nechali v guestbooku. Pokud má některý z týmů zájem o kolektivní foto a další fotky z turnaje, napište prosim na mail. Jinde fotky samozřejmě šířit nehodláme! Dále bychom chtěli "poděkovat" všem týmům, který nejdříve potvrdili účast a následně (nejlépe večer před turnajem) účast odřekli. Tím jste způsobili, že z původních osmi týmů zbylo pět, z čehož ještě dva sehnané narychlo před turnajem. Příště by trochu zodpovědnosti neuškodilo..Ale i tak, máme pocit, že turnaj se vydařil a rozhodně hodláme v činnosti pokračovat (zatim přikládám velice provizorní seznam budoucích akcí). Celkové shrnutí turnaje naleznete brzy na těchto stránkách a v dalším čísle zinu Move your ass!

Ani metr náckovským pochodům!

5. listopadu 2006 v 21:16 | Ja |  AntiFa
Přes 8000 lidí se postavilo v německých Brémách fašistickému pochodu NPD. V sobotu 4. listopadu se vydalo na 300 nácků do německých Brém. Chtěli pochodovat centrem města a šířit své nenávistné žvásty, do cesty se jim ovšem postavili místní obyvatelé a nebylo jich málo.
Lidé tvořili blokády a snažili se zabránit NPD pochodovat městem. Přímo na trase fašistického pochodu vznikla obrovská blokáda, antifašisté si sedali na silnici a tvořili živé řetězy. Po 300 metrech byl nacistický pochod ukončen, náckové se museli vydat zpět domů. Policie poté provedla brutální zásah proti antifas, po kterém skončilo na policejní stanici několik desítek osob.
Vydařené protiakci předcházela dobře připravená informační kampaň. Na několika internetových stránkách zveřejňovali antifašisté zprávy o aktivitách lokální pobočky NPD a místních neonacistů. V samotných Brémách probíhaly před akcí info-schůzky, kde byli obyvatelé informováni o akci NPD a připravovaných protiakcích. Celé město bylo polepeno antifašistickými plakáty. Na jednom z hlavních webů www.keinen-meter.de jste mohli najít plakáty, letáky, tiskové zprávy, šablony na stříkání nápisů nebo také jingle vytvořen přímo pro tuto akci, který se dostal do lokálních rádií.
Přesto, že německá masmédia mluví o 1500, nebo z jiných zdrojů 3000 účastnících antifa demo, nezávislé zpravodajství Indymedia.org, jejichž novináři byli na akci přítomni, označují tyto odhady jako nepřesné. Podle Indymedia bylo na akcích proti fašistickému pochodu v Brémách 8 - 10.000 lidí. Přičemž antifa-blok měl přinejmenším 2000 lidí.

Punk´s Not Dead Kamaratka

2. listopadu 2006 v 9:22 | Ja |  Spriatelene Blogy
Pozrite si tento blog, je fakt dobry. Hlavne klypi no jasne ze aj ostatnme ale zatial som pozrel len tie klipy. Urcite pozrite !!!TU!!!